To si jdu takhle jednou z hodiny saxofonu, velkou bednu na zádech, školní tašku v ruce a říkám si:,, To jsem ráda, že mě učitel pustil dřív,to si stihnu jít koupit pendreky. Zajdu do krámku a tam malej prďola tý prodavačce:,, No a chtěl bych ještě tři tyhle bonbony a ještě dva jablkový pendreky no a k tomu ještě jeden tenhle bonbon a k tomu tenhle praskací prášek a jedno lízátko no a..." Já už stepovala, že ho nestihnu a většinou mi přijde neslušné odcházet z obchodu s prázdnou zvlášť když už mě viděla i prodavačka a tak čekám, čekám až prďola odešel. Rychle sem si řekla kávovej bonbon vrazila jsem jí korunu a šupajdim na nábro a... autobus nikde. Tsss.... Totálně jsem toho malýho prcka zaklela a čekala na další. Aspoň ten kávovej bonbon mě uklidnil.